PROČ JE TAK TĚŽKÉ VYJÁDŘIT SVÉ POTŘEBY?

Mnoho lidí ví, co potřebuje, ale mají problém to říct nahlas.

Možná byste chtěli více pozornosti, více kvalitně stráveného času, více projevů lásky nebo jednoduše lepší komunikaci.

Ale místo toho, abyste to řekli přímo, raději mlčíte.

Možná nechcete vypadat příliš náročně.

Možná se chcete vyhnout konfliktu.

Možná očekáváte, že si toho váš partner všimne sám.

Nakonec se ve vás ale hromadí frustrace.

A když už konečně něco řeknete, může to vyznít spíše jako kritika než jako komunikace.

Naučit se vyjádřit své potřeby dříve může mnoha těmto situacím předejít.

ZAČNĚTE TÍM, CO CÍTÍTE

Než si promluvíte s partnerem, zkuste porozumět svým vlastním emocím.

Místo toho, abyste si hned pomysleli:

„Nezáleží mu/jí na mně.“

Zeptejte se sami sebe:

„Co se stalo, že se takhle cítím?“

Možná jste se cítili ignorováni.

Možná jste cítili odcizení.

Možná jste měli pocit, že si vás partner neváží.

Pojmenování konkrétní emoce vám pomůže vysvětlit problém, aniž byste ho proměnili v obvinění.

MLUVTE O SVÉ VLASTNÍ ZKUŠENOSTI

Jedním z nejjednodušších způsobů, jak učinit obtížný rozhovor produktivnějším, je mluvit o tom, co prožíváte vy sami.

Místo:

„Ty mě nikdy neposloucháš.“

Zkuste:

„Mám pocit, že mě nikdo neposlouchá, když mluvím o něčem, co je pro mě důležité.“

Místo:

„Netrávíš se mnou dost času.“

Zkuste:

„V poslední době se cítím od tebe odpojený/á a chtěl/a bych, abychom spolu trávili více času.“

Rozdíl je malý, ale zásadní.

Popisujete svou vlastní zkušenost, namísto abyste hodnotili charakter svého partnera.

BUĎTE KONKRÉTNÍ V TOM, CO POTŘEBUJETE

Říct „Potřebuji od tebe víc“ nedává vašemu partnerovi moc informací.

Co to „víc“ vlastně znamená?

Více času?

Více projevů lásky?

Více komunikace?

Více ujištění?

Více pomoci?

Zkuste proměnit obecný pocit v konkrétní prosbu.

Například:

„Chtěl/a bych, abychom měli jeden večer v týdnu, kdy odložíme telefony a budeme se věnovat jeden druhému.“

Nyní váš partner přesně ví, o co ho žádáte.

Jasná komunikace dává druhému člověku možnost na ni skutečně reagovat.

NEČEKEJTE, AŽ BUDETE MÍT VZTEK

Čím déle v sobě něco dusíte, tím emotivnější pak rozhovor může být.

Drobný problém může přerůst v měsíce frustrace.

Pak jednoho dne stačí maličkost a všechno vyjde najevo najednou.

Pokud je pro vás něco důležité, je obvykle lepší o tom mluvit dříve, než se ve vás nahromadí zášť.

Nemusíte vést vážný rozhovor pokaždé, když se cítíte jen mírně nepohodlně.

Ale pokud se stejný problém neustále vrací, stojí za to ho řešit.

VYBERTE SI SPRÁVNÝ OKAMŽIK

I dobře míněný rozhovor může dopadnout špatně, pokud zvolíte nevhodný čas.

Pokud je váš partner vyčerpaný, nesoustředěný, někam spěchá nebo je už naštvaný, nemusí být schopen vám pořádně naslouchat.

Místo abyste začali mluvit hned, zkuste:

„Chci si s tebou o něčem promluvit. Hodí se ti to teď?“

To vám oběma poskytne příležitost přistoupit k rozhovoru s čistou hlavou.

Někdy může hodinové vyčkání zcela změnit výsledek.

NASLOUCHEJTE I DRUHÉ STRANĚ

Vyjádření vlastních potřeb neznamená, že partner musí okamžitě se vším, co řeknete, souhlasit.

Může mít na věc jiný pohled.

Může vám vysvětlit něco, co jste nevěděli.

Může mít své vlastní potřeby.

Snažte se naslouchat a nepřipravujte si hned v duchu další argumenty.

Můžete se zeptat:

„Jak to vidíš ty?“

„Uvědomoval/a sis, že se takhle cítím?“

„Je něco, co potřebuješ ty ode mě?“

Rozhovor se stává mnohem produktivnějším, když mají obě strany pocit, že jsou slyšeny.

NEPOUŽÍVEJTE ABSOLUTNÍ SLOVA

Slova jako „vždycky“, „nikdy“ a „pokaždé“ mohou u druhého rychle vyvolat potřebu se bránit.

„Ty nikdy neposloucháš.“

„Vždycky mě ignoruješ.“

„Nezajímá tě nic, co říkám.“

I když jste frustrovaní, tato prohlášení obvykle vedou k tomu, že se druhý člověk soustředí na to, aby vám dokázal, že nemáte pravdu, místo toho, aby se snažil pochopit problém.

Zkuste raději popsat konkrétní situaci.

„Cítil/a jsem se ignorovaný/á, když jsem se s tebou včera pokoušel/a mluvit.“

O konkrétních příkladech se diskuse vede snáze než o obecných obviněních.

PAMATUJTE, ŽE POTŘEBA NENÍ POŽADAVEK

Mezi vyjádřením potřeby a vyžadováním konkrétního chování je zásadní rozdíl.

Můžete říct:

„Potřebuji, abychom spolu trávili více kvalitního času.“

To ale nutně neznamená, že s vámi partner musí trávit každý večer.

Cílem je sdělit, co je pro vás důležité, a najít řešení společně.

Vztahy vyžadují kompromisy.

Na vašich potřebách záleží.

Stejně tak i na potřebách vašeho partnera.

CO KDYŽ SE PARTNER ZAČNE BRÁNIT?

Někdy můžete komunikovat naprosto klidně, a přesto může partner reagovat defenzivně.

Snažte se hned nepřebírat jeho či její napětí.

Můžete říct:

„Nechci na tebe útočit. Jen se snažím vysvětlit, jak se v poslední době cítím.“

Pokud začne být rozhovor příliš emotivní, pomůže vám pauza.

Nemusíte vyřešit všechno během jednoho rozhovoru.

Důležité je se k tématu vrátit, až budete oba připraveni pokračovat.

DOBRÁ KOMUNIKACE JE OBOUSTRANNÝ PROCES

Zdravá komunikace nespočívá v nalezení dokonalého způsobu, jak přimět partnera, aby dělal to, co chcete.

Je o vzájemném porozumění.

Vy vyjadřujete své potřeby.

Oni vyjadřují ty své.

Nasloucháte si.

Vysvětlujete si věci.

Děláte kompromisy, kde je to možné.

A společně se rozhodujete, co je třeba změnit.

Ne každý rozhovor skončí tak, že oba dostanou přesně to, co chtějí.

Oba by však měli mít možnost být vyslyšeni.

ŘEKNĚTE, CO POTŘEBUJETE, NEŽ SE Z TOHO STANE ZÁŠŤ

Neměli byste čekat, až budete naprosto frustrovaní, abyste někomu řekli, co je špatně.

Pokud je pro vás něco důležité, dejte partnerovi šanci to pochopit.

Buďte upřímní.

Buďte konkrétní.

Mluvte o svých pocitech, místo abyste útočili na osobnost toho druhého.

A pamatujte, že požádat o to, co potřebujete, neznamená být náročný.

Cílem komunikace není vyhnout se každé neshodě. Je to zajištění toho, aby oba lidé mohli být upřímní, aniž by se každý obtížný rozhovor změnil v hádku.